Ochranné známky EU odporující veřejnému pořádku a dobrým mravům (1. část)

1. Úvod

Problematika ochranných známek odporujících veřejnému pořádku a/nebo dobrým mravům představuje jedno z nejsenzitivnějších témat v právu duševního vlastnictví EU. Podle článku 7 odst. 1 písm. f) nařízení o ochranných známkách EU 2017/1001 (dále jako „EUTMR“) je zakázána registrace známek, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo přijímanými zásadami mravnosti.

Jelikož se jedná o poměrně rozsáhlou materii, tato problematika bude rozdělena do třídílné série, kde si nejprve rozebereme obecný rámec ochranných známek a jejich potenciálního rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Ve druhém díle nás čekají příklady přihlášek, které byly odmítnuty pro jejich rozpor. V závěru této série se podíváme na příklady přihlášek, které naopak po posouzení jejich potenciálního rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem byly povoleny.

2. Rozpor s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem

Pro pochopení tohoto absolutního důvodu zamítnutí zápisu přihlášky ochranné známky EU je nutné blíže vymezit pojmy „veřejný pořádek“ a „dobré mravy“ v kontextu EUTMR.

Veřejným pořádkem se myslí objektivní soubor základních právních norem a hodnot EU, jejichž respektování je nezbytné pro fungování demokratické společnosti a právního státu. Veřejný pořádek ve své definici zahrnuje lidskou důstojnost, svobodu, rovnost, solidaritu, demokracii a vládu práva.

Dobré mravy představují základní morální hodnoty a normy, které společnost v daném čase dodržuje, přičemž se hodnotí podle standardu rozumného spotřebitele s průměrným prahem citlivosti a tolerance. Jde o subjektivní hodnoty, které musí průzkumový referent posuzovat co nejobjektivněji - označení musí být vnímáno příslušnou veřejností nebo její podstatnou částí jako v přímém rozporu se základními morálními hodnotami společnosti, nikoli pouze jako nevkusné nebo urážlivé pro malou část občanů. Posuzování zahrnuje zohlednění těchto prvků: použití, cílová veřejnost, kulturní rozdíly mezi členskými státy a časový vývoj společenských norem.

Pro naplnění absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu ochranné známky EU pak stačí, aby bylo naplněno kritérium pouze jednoho ze dvou výše uvedených pojmů (dobré mravy nebo veřejný pořádek).

3. Metodika posuzování rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem dle Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví

Zatímco přezkum označení Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“) pro případný rozpor s veřejným pořádkem je založen na objektivních kritériích, přezkum toho, zda je označení v rozporu s dobrými mravy, je založen na subjektivních hodnotách, které je však potřeba zkoumat co nejobjektivněji.

Posouzení se provádí ve více krocích. Nejprve se analyzuje samotné označení a jeho významy - a to nejen v doslovné podobě, ale také s přihlédnutím k případným slangovým, hovorovým či obrazovým konotacím. Zohledňují se rovněž pravopisné varianty a posuny ve významu symbolů, k nimž může dojít v čase. Posuzuje se, zda jiné prvky označení urážlivý význam zmírňují, nebo naopak zdůrazňují.

Dalším aspektem je vztah označení k výrobkům a službám, pro něž je zápis požadován, a vnímání ze strany relevantní veřejnosti. Přitom se nevychází pouze z pohledu cílové skupiny spotřebitelů, ale i širší veřejnosti, která může být s označením konfrontována. Referenčním měřítkem je tzv. „rozumná osoba“ s průměrnou mírou citlivosti a tolerance. Nepřihlíží se naopak k pohledu krajních skupin - ani těch s extrémní citlivostí, ani těch s vysokou tolerancí k urážlivým projevům. Veřejný zájem však vyžaduje, aby označení, s nimiž by se běžně setkávaly i děti, nebyla registrována, pokud jsou způsobilá vyvolat pohoršení.

Posouzení je vždy kontextuální. EUIPO proto zohledňuje jazykový a zeměpisný rozsah označení, kulturní a historické souvislosti i aktuální společenský vývoj. Některé případy jsou natolik jednoznačné, že k odmítnutí postačí samotný obsah označení, bez ohledu na povahu výrobků či služeb   typicky jde o propagaci nacismu, rasismu, terorismu nebo sexuálně explicitní či silně urážlivá označení. Naopak v některých situacích může povaha výrobků a služeb urážlivý význam zmírnit, například pokud jde o sortiment licencovaných sexshopů.

Při hodnocení rozporu s veřejným pořádkem je nezbytné, aby se rozhodnutí opíralo o spolehlivé a objektivní zdroje, především o mezinárodní smlouvy, unijní i národní právní předpisy a relevantní judikaturu. V případě dobrých mravů se vychází z obecně sdílených morálních hodnot společnosti, které musí být doloženy objektivními důkazy, nikoliv pouze subjektivními pocity či abstraktními úvahami.

EUIPO rovněž připouští, že přihlašovatel může jeho závěry zpochybnit - například předložením důkazů o tom, že veřejnost nevnímá označení jako urážlivé či odporující hodnotám EU. Celkové hodnocení proto vždy spočívá v pečlivém vyvážení ochrany veřejného zájmu na straně jedné a práva přihlašovatele na registraci ochranné známky na straně druhé.

4. Závěr

Registrace ochranné známky v EU může být zamítnuta, pokud odporuje veřejnému pořádku (základní právní hodnoty EU) nebo dobrým mravům (obecné morální normy společnosti). Pro zamítnutí postačuje rozpor pouze s jedním z těchto kritérií. Úřad EUIPO při posuzování zkoumá, jak je dané označení (včetně všech jeho skrytých významů a kontextu) vnímáno průměrným spotřebitelem s průměrnou mírou citlivosti a tolerance. Toto hodnocení je vždy kontextuální a zohledňuje kulturní a společenské trendy, přičemž cílem je najít rovnováhu mezi ochranou veřejného zájmu a právem žadatele na registraci známky.

5. Autoři

Spoluautorkou tohoto článku je Karolína Wagnerová, právní asistentka.