Rozumíme právu i vám.

Hranice mezi ochrannou známkou odporující dobrým mravům a označením, které je ještě přípustné, není vždy zřejmá. Tato poslední část přibližuje případy z praxe EUIPO a Soudního dvora EU, v nichž byly i kontroverzní známky nakonec zapsány. Ukazuje, jak zásadní roli hraje společenský a kulturní kontext, cílová skupina či prostředí, ve kterém má být známka užívána. Rozhodnutí ilustrují, že posuzování dobrých mravů není striktně formalistické, ale silně závislé na vnímání průměrného spotřebitele.

Ne každé označení lze zapsat jako ochrannou známku EU. Pokud je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, může EUIPO přihlášku odmítnout bez ohledu na její obchodní využití či místní kontext. Tato druhá část přibližuje konkrétní případy z rozhodovací praxe EUIPO a Soudního dvora EU, v nichž byla hranice přípustnosti překročena. Zároveň ukazuje, jak přísně unijní orgány chrání základní hodnoty Evropské unie.

Registrace ochranné známky EU může být zamítnuta, pokud je označení v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Rozhodující je, jak je značka vnímána průměrným spotřebitelem a zda zasahuje do základních hodnot EU či obecně sdílených morálních norem. Tento text je prvním dílem třídílné série, která postupně rozebere právní rámec, odmítnuté i povolené přihlášky.