Pokud si necháte zpracovat projektovou dokumentaci, například ke stavbě nebo rekonstrukci rodinného domu, může se stát – a často se také stává – že v průběhu samotné faktické realizace potřebujete provést dílčí změny. Často se totiž až při výstavbě ukáže, že některá řešení navržená v projektové dokumentaci nejsou zcela vhodná pro zamýšlený účel. Mnoho lidí si však neuvědomuje, že do této dokumentace nelze svévolně zasahovat. Důvod je jednoduchý: projektová dokumentace je ve většině případů autorským dílem architekta a jako taková je chráněna autorským právem.
Pojmy architekt a projektant bývají často zaměňovány, přestože každý z nich zastává ve stavebním procesu odlišnou roli a z právního i praktického hlediska mezi nimi existuje zásadní rozdíl.
Architekt navrhuje stavbu z hlediska jejího vzhledu, prostorového uspořádání a funkce. Jeho práce má často tvůrčí charakter – vytváří koncepci, která odpovídá potřebám klienta i okolnímu prostředí. Výsledkem může být například architektonická studie, která bývá chráněna jako autorské dílo. To znamená, že bez souhlasu architekta nelze jeho návrh libovolně měnit.
Projektant je obecné označení pro osobu, která zpracovává projektovou dokumentaci stavby, tedy technický podklad pro stavební úřad i samotnou realizaci stavby. Projektant odpovídá za to, že dokumentace je v souladu se stavebním zákonem, prováděcími předpisy a technickými normami. Může jít o autorizovaného inženýra, technika nebo architekta, který má oprávnění k výkonu této činnosti.
V praxi architekt často navrhne koncepci stavby a projektant ji následně technicky rozpracuje. Pokud má architekt potřebnou autorizaci, může být zároveň projektantem.
Zatímco architekt nese autorskoprávní odpovědnost za podobu návrhu, projektant nese odbornou odpovědnost za správnost a úplnost dokumentace. V případě vadné dokumentace může projektant nést odpovědnost podle občanského zákoníku i profesních předpisů vydaných Českou komorou architektů (ČKA) nebo Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Při plánování stavby se často setkáte s pojmy architektonická studie a projektová dokumentace. Ačkoli spolu úzce souvisejí, z právního i praktického hlediska jde o odlišné výstupy s rozdílným účelem a právním režimem.
Architektonická studie je koncepční návrh stavby, který řeší její základní prostorové, funkční a estetické uspořádání. Slouží především jako podklad pro další rozhodování klienta a může být využita i při jednání s úřady nebo dotčenými orgány. Studie není závazná pro stavební řízení a její zpracování není právně upraveno, může ji tedy vytvořit i neautorizovaná osoba. Pokud studie nese znaky tvůrčí originality, bývá chráněna jako autorské dílo podle autorského zákona.
Projektová dokumentace je naopak závazný technický podklad pro povolení a realizaci stavby. Její rozsah a obsah stanoví zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon a prováděcí vyhláška č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb. Dokumentaci musí zpracovat autorizovaná osoba (projektant) a její podoba se liší podle účelu, např. dokumentace pro povolení stavby, pro provádění stavby nebo pro změnu dokončené stavby. Projektová dokumentace musí splňovat požadavky právních předpisů, technických norem a je závazná pro stavební řízení.
Projektová dokumentace spadá pod tzv. dílo architektonické podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Autorem je osoba, která dílo vytvořila, tedy typicky architekt (§ 5 autorského zákona). Podle § 11 odst. 1 autorského zákona náleží autorovi k jeho dílu výlučná osobnostní a majetková práva. Mezi ně patří i právo na jakékoli zpracování, úpravu nebo jiné změny díla (§ 12 odst. 1 písm. b) autorského zákona).
To znamená, že jakékoli změny v projektové dokumentaci smí provádět pouze autor, nebo osoba, které k tomu dal autor výslovný souhlas. Jinými slovy, i když si dokumentaci „zaplatíte“, nezískáváte tím automaticky právo ji měnit. K tomu je potřeba disponovat patřičným oprávněním, nejčastěji ve formě licenčního ujednání. Správně nastavené licenční ujednání bude zpravidla součástí samotné smlouvy o dílo (tedy smlouvy o vypracování projektové dokumentace), případně může být sjednáno i jako samostatná licenční smlouva.
Architektonická studie nebo projektová dokumentace může být, pokud splňuje znaky tvůrčí originality, chráněna jako autorské dílo podle autorského zákona. Autor má podle § 11 odst. 3 tohoto zákona výlučné osobnostní právo na nedotknutelnost díla, tedy právo udělit souhlas k jakékoli jeho změně nebo jinému zásahu. Toto právo je nepřevoditelné a nelze se ho vzdát.
Zároveň však platí, že právo na integritu díla není absolutní. Vztahuje se pouze na takové změny, které by mohly zasáhnout do uměleckého nebo odborného pojetí díla. Nepodstatné úpravy nebo změny nezbytné pro oprávněné užití díla nejsou porušením tohoto práva.
Zkušenosti z praxe ukazují, že architekti často na svých osobnostních právech důrazně lpí. Kromě práva na nedotknutelnost díla mezi ně patří také například:
Z těchto důvodů je důležité jakékoli zásahy do architektonického díla vždy konzultovat s autorem nebo mít předem sjednanou licenci, která takové zásahy umožňuje.
Co se týče majetkových práv (umožňují autorovi rozhodovat o ekonomickém využití svého díla), pokud není ve smlouvě o dílo výslovně sjednána licence, použije se § 61 odst. 1 autorského zákona. Ten stanoví, že „Je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak.“ U architektonických děl se tímto účelem zpravidla rozumí realizace stavby. To zahrnuje i oprávnění k rozmnožení díla stavbou a dalšími obvyklými způsoby nezbytnými pro provedení projektu. Nezahrnuje však automaticky právo dílo měnit, upravovat nebo dále zpracovávat.
Pokud tedy smlouva výslovně neobsahuje rozšířená licenční ujednání, má objednatel právo dokumentaci použít pouze k samotné výstavbě, nikoli k jejím úpravám nebo přepracování jiným projektantem. Výjimku mohou představovat pouze nepodstatné technické změny, které jsou nezbytné pro realizaci stavby a u nichž lze spravedlivě očekávat autorův souhlas – například drobnou technickou úpravu nezbytnou pro provedení stavby.
Architekti často vycházejí ze vzorové smlouvy o dílo, kterou jim připravila ČKA. Tato smlouva obsahuje doporučená licenční ujednání, která upravují, jak může klient s architektonickým dílem nakládat a zároveň chrání autorská práva architekta.
Typickým rysem těchto smluv je možnost sjednat různý rozsah oprávnění k užití díla. Pokud není sjednáno jinak, klient získává oprávnění použít dílo pouze k účelu, pro který bylo vytvořeno, tedy zpravidla k realizaci stavby. Jakékoli další nakládání s architektonickým dílem (například jeho úpravy, další zpracování nebo použití jinou osobou) je možné pouze na základě výslovného ujednání. Smlouva proto rozlišuje mezi základním oprávněním k realizaci a možností sjednat širší oprávnění k dalším zásahům do díla.
ČKA ve svém stanovisku[1] upozorňuje, že architekti jsou někdy nuceni poskytovat široká oprávnění bez odpovídající odměny, což může vést ke znehodnocení jejich autorského díla. Komora proto doporučuje, aby licenční ujednání byla vyvážená, přiměřená a spravedlivá, a aby byla odměna za licenci úměrná jejímu rozsahu.
Z pohledu objednatele je důležité, aby si již při uzavírání smlouvy ujasnil, jak chce s dokumentací nakládat, a podle toho byl sjednán odpovídající licenční režim. Tím se předejde budoucím sporům a právní nejistotě.
V praxi se často stává, že objednatel obdrží projektovou dokumentaci, aniž by smlouva s jejím autorem (typicky architektem) výslovně obsahovala licenční ujednání, nebo jsou daná ujednání nedostatečná. Objednatel se pak mylně domnívá, že s projektovou dokumentací může volně nakládat, například ji volně upravovat, doplňovat, nebo ji nechat přepracovat jiným projektantem.
Bez správně sjednané licence to ale není možné. Architekt jako autor má výhradní právo rozhodovat o tom, zda a kým mohou být změny provedeny. Pokud není ve smlouvě sjednáno jinak, platí podle § 61 odst. 1 autorského zákona, že autor poskytl licenci pouze k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, typicky tedy k realizaci stavby. To však nezahrnuje právo architektonické dílo měnit.
Proto je zásadní, aby smlouva obsahovala konkrétní licenční ujednání, která objednateli umožní s dokumentací nakládat v rozsahu, který skutečně potřebuje. Tedy nejen realizovat stavbu, ale případně také provádět změny, úpravy nebo další zpracování dokumentace, a to bez rizika zásahu do autorských práv architekta nebo jeho ekonomických zájmů.
Licenční ujednání by měla být součástí smlouvy o dílo, případně uzavřena jako samostatná licenční smlouva. Jejich účelem je jasně vymezit, co přesně může objednatel s dokumentací dělat, a předejít tak sporům o neoprávněné užití nebo zásah do autorského díla. Správně nastavená licence by měla obsahovat zejména rozsah licence, účel licence, územní a časové omezení (pokud je relevantní) a určit, zda je licence výhradní nebo nevýhradní.
Cílem správně nastavené licence není omezit autora nebo ho připravit o kontrolu nad jeho dílem, ale naopak umožnit objednateli s dokumentací efektivně nakládat, zejména pokud se projekt průběžně vyvíjí, mění nebo je nutná spolupráce s jiným projektantem. Jasně formulované licenční ujednání chrání obě strany – architekta před neoprávněným zásahem do díla a objednatele před právní nejistotou.
Pokud si nejste jisti, zda máte oprávnění s projektovou dokumentací nakládat ve vámi požadovaném rozsahu, doporučujeme se obrátit na odborníka. V naší advokátní kanceláři vám rádi pomůžeme:
Neváhejte nás kontaktovat – rádi vám pomůžeme při nalezení právně bezpečného a praktického řešení.
[1] Stanovisko České komory architektů k problematice licenčních ujednání ve smlouvách o dílo ze dne 10. 6. 2025, dostupné zde: https://www.cka.cz/komora/o-komore/pro-media/stanoviska-vyjadreni-cka/stanovisko-ceske-komory-architektu-k-problematice-licencnich-ujednani-ve-smlouvach-o-dilo
.jpg)
JUDr. Jakub Peštál pracuje v Cisek na pozici advokáta. Jakub je odborník na obchodní právo a řešení sporů v soudních a jiných řízeních mezi podnikateli (litigace). Zaměřuje se také na právo finančních trhů.
.svg){kind=icon}
.svg){kind=icon}
