Nejnovější články.

Hranice mezi ochrannou známkou odporující dobrým mravům a označením, které je ještě přípustné, není vždy zřejmá. Tato poslední část přibližuje případy z praxe EUIPO a Soudního dvora EU, v nichž byly i kontroverzní známky nakonec zapsány. Ukazuje, jak zásadní roli hraje společenský a kulturní kontext, cílová skupina či prostředí, ve kterém má být známka užívána. Rozhodnutí ilustrují, že posuzování dobrých mravů není striktně formalistické, ale silně závislé na vnímání průměrného spotřebitele.

Ne každé označení lze zapsat jako ochrannou známku EU. Pokud je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, může EUIPO přihlášku odmítnout bez ohledu na její obchodní využití či místní kontext. Tato druhá část přibližuje konkrétní případy z rozhodovací praxe EUIPO a Soudního dvora EU, v nichž byla hranice přípustnosti překročena. Zároveň ukazuje, jak přísně unijní orgány chrání základní hodnoty Evropské unie.

Registrace ochranné známky EU může být zamítnuta, pokud je označení v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Rozhodující je, jak je značka vnímána průměrným spotřebitelem a zda zasahuje do základních hodnot EU či obecně sdílených morálních norem. Tento text je prvním dílem třídílné série, která postupně rozebere právní rámec, odmítnuté i povolené přihlášky.

Rok 2026 přináší zásadní změny v oblasti kybernetické bezpečnosti, regulace umělé inteligence a ochrany spotřebitelů. Nová právní úprava zpřísňuje požadavky na digitální služby a produkty, stanovuje pravidla pro vysoce rizikovou AI a posiluje práva spotřebitelů v online prostředí. Změny se dotknou širokého spektra subjektů, zejména podnikatelů a poskytovatelů digitálních služeb.

Data Act se zaměřuje na připojené výrobky, související digitální služby a služby zpracování dat, jako jsou chytrá zařízení, aplikace a cloudové platformy. Ukládá výrobcům a poskytovatelům povinnost zajistit uživatelům snadný přístup k datům, jejich sdílení a přenositelnost, podporovat interoperabilitu a odstranit technické i smluvní bariéry. Dohled nad dodržováním pravidel budou vykonávat určené orgány v jednotlivých státech, v ČR zejména ČTÚ, ÚOOÚ a DIA.

Data Act se vztahuje na široké spektrum subjektů, které vytvářejí, drží nebo využívají data z připojených výrobků a digitálních služeb. Dopadá na výrobce, poskytovatele služeb, uživatele, držitele dat, příjemce dat, poskytovatele cloudových a edge služeb, veřejné orgány i účastníky datových prostorů. Stanovuje povinnost zpřístupnit data uživatelům a třetím stranám za férových podmínek, zajistit jejich přenositelnost a interoperabilitu a informovat zákazníky o generovaných datech.

Data Act nabyl účinnosti 12. září 2025 a představuje nový právní rámec pro férové a bezpečné nakládání s daty v Evropské unii. Stanoví jasná pravidla pro přístup, sdílení a využívání dat z chytrých zařízení, digitálních služeb a cloudových platforem, aby se zabránilo jejich „uzamčení“ u výrobců a umožnilo se jejich širší využití uživateli i třetími stranami. Cílem je podpořit inovace, konkurenci a důvěru v digitální ekonomiku EU tím, že data budou moci volně a transparentně proudit mezi všemi, kdo je vytvářejí a využívají.

Projektová dokumentace bývá chráněna autorským právem, a jakékoli její úpravy bez souhlasu autora – obvykle architekta – mohou být protiprávní. Nestačí dokumentaci vlastnit, je třeba mít i správně sjednanou licenci. 

Patová situace (deadlock) nastává, když se společníci nedokážou dohodnout na klíčových rozhodnutích, což může paralyzovat chod společnosti. Nejčastěji k tomu dochází při rovnoměrném rozdělení podílů (např. 50:50). Základem je v tomto případě prevence.